Nečekané „před-poprvé“ – a poprvé
Co je VISIvéča?
Několik dní před nástupem (ve středu) mi přijde od Lenky e-mail. Nejdříve se leknu, že si to snad všechno rozmysleli, pak si všimnu předmětu „Čtvrteční #VISIvéča“. Co tohle jako je? Nedočkavě rozklikávám. Jů, pozvání na teambuildingovou večeři! Mám možnost poznat některé z kolegů a kolegyň ještě před nástupem. Bomba. Je to už zítra. Potvrzuji svoji účast.
Problém chlapa městského
Druhý den – čtvrtek – jako správný moderní muž 21. století v Praze řeším tu nejstěžejnější věc s večeří související: „Hergot, co si vezmu na sebe?“ Pak se „kouknu do občanky“ otevřu skříň, popadnu první, co mám po ruce. Mrknu na sebe do zrcadla a při té příležitosti přehodím patku (vlasy) na opačnou stranu a razím objevovat budoucí „VISIkolegy“.
Do hospody mizí skoro všichni z VISI
Restauraci – hospodu – nalézám celkem snadno. Nesměle do ní vkročím a vidím dvě různá uskupení kolem několika stolů. Obě vypadají podobně, mladistvě a genderově vyváženě. Do háje, která skupinka je z Visibility? Chystám se oslovit nejbližšího člověka otázkou: „Ahoj, jsi z VISI?“. Když tu ve druhé skupině lidí zahlédnu Lenku. Uf, nevyděsil jsem cizího člověka divnou otázkou. J Lenka mi všechny, kteří do hospody dorazili (příp. se právě zjevují ve dveřích), představuje. Samozřejmě si zapamatuji asi jen tři jména. V první chvíli mě extroverze většiny budoucích kolegů a kolegyň zaskočí. Způsobně tedy sednu k jednomu stolu, složím ruce v klín a lehce přitrouble (nebo mi to tak aspoň připadá) se usmívám. Lenka se mě snaží zapojit do hovoru. Hmm, pokud budete používat zkratky, tajemné výrazy a pojmy z práce (o které opravdu zatím moc nevím), tak se vám to nikomu asi moc nepovede, pomyslím si. A objednám si oproti původnímu plánu místo kofoly pivo. Pivo, ale rychle! Po několika minutách s obrovským údivem zjišťuji, že štěbetám téměř se stejnou kadencí jako moji budoucí kolegové. Díky, mami za tvé geny! Díky, vlasti milená – za to – pivo. J
Pozvání na rande?(!)
Jedna z nových kolegyň mi před odchodem z hospody dává do ruky malý zelený lísteček. Jsem zaskočený, ve vteřině se však dmu pýchou. Byl jsem tak okouzlující, inteligentní a vtipný, že už mám pozvání na rande, resp. minimálně telefonní číslo. Jsem prostě borec! Při cestě na tramvaj rozbaluji úhledně složený lísteček, který v osvětlení pouliční lampy změnil barvu. Nakloním ho více ke světlu a čtu – svůj nový služební e-mail a přihlašovací heslo k němu.
„Dino“ útočí
Je to tu! Pondělí – první den ve Visibility. Napsali mi ještě před tím, že nemají teď momentálně volný notebook, zda bych si mohl zpočátku nosit svůj vlastní. Mám tedy s sebou v batohu svého „Dina“. „Dino“ je zkráceně dinosaurus. Pojmenoval jsem tak svůj notebook před několika lety. Tohle Lenovo se mnou pracuje a dělá mi společnost už tolik let, že většina mých nových kolegů a kolegyň byla ještě dětmi, když jsem si ho pořídil. Dino je držák a stejně jako já zvládl v životě už pár větších i menších karambolů. Chovám tedy k němu dosti silné sentimentální city. Také to tak máte? Teď ale na něj koukají „VISIlidé“ s lehce pozvednutým obočím. „No co, co? Před měsícem Dinovi bouchla baterka, ale frčí dál.“ Poté je��tě dodám, že novou mu už asi pořizovat nebudu, ale on se se svou novou rolí kvazi-stolního počítače dozajista vyrovná. Zvednuté obočí zůstává a ozve se poznámka o tom, že mi zapůjčí nějaký starý noťas. Starý? Pche, na Dina nemaj! J
Tajemství unisexových toalet
Pavel si mě získává nadšeným výkřikem: „Jé, ty máš Lenovo!“. Hned na něm začne rozjíždět veškeré technické záležitosti potřebné k pracovnímu fungování. Občas se Dino zadýchává, ale nakonec to dá. Já se zadýchávám víc, snažím se sledovat, kde, co, jak… Tohle je třeba používat. S tímhle umíš? Toto určitě znáš. To bylo konstatování nebo dotaz? Absolutně netuším, o čem to Pavel mluví. Lehce oroseného si mě převezme Lenka. Představuje mi několik lidí, kteří nebyli na VISIvéče. Ukazuje mi, kde, co v HUBu je. Kde, co, jak v HUBu funguje. Díky mým předchozím návštěvám Povinných #VISIčtvrtků v HUBu se orientuji rychle. K poznámce, že nahoře jsou toalety unisexové, polknu otázku, která mě k tomuto nám všem velmi blízkému tématu napadá. Nebudu přece Lenku děsit hned první den svým smyslem pro humor. I když tuším, že si ho při pohovoru a v hospodě už stačila všimnout. Ale stejně mě odpověď na mou otázku zajímá. Pokud ji znáte, napište mi ji prosím. Díky. Otázka zní: Jak se ženy a dívky vyrovnávají s první kabinkou unisexových záchodů, když je v ní jen pisoár? J
Jaké budou Davidovy další postřehy z VISI i z HUBu? Dostane nový – starý noťas? A co na to Dino?
